Znalostní báze AIEdAIEd KB
Na této stránce

Přečtěte si tuto stránku v angličtině

Pojmy

Identita studujícího

Vytvořeno 2026-08-27 · Aktualizováno 2026-11-08

Automatický strojový překlad této anglické stránky, který ještě nebyl zkontrolován rodilým mluvčím.

Identita studujícího — vyvíjející se smysl pro to, kým člověk jako studující je (a kým se stává), zahrnující oborové, profesní, tvůrčí a akademické identity. V AI ve vzdělávání působí generativní AI na identitu studujícího dvěma směry současně: může podporovat utváření identity (Scaffolding oborové sounáležitosti a sebedůvěry) a zároveň ji ohrožovat (podkopávat vnímané autorství, kompetenci a autentické učení). Porozumění identitě studujícího je ústřední pro navrhování AI, která potvrzuje, a ne eroduje smysl studujících pro sebe sama.

Otázky k zamyšlení

  • Vzpomeňte si na chvíli, kdy vám nějaká dovednost nebo práce připadala skutečně „vaše“, a na chvíli, kdy byla jen vykonána skrze vás. Co vytvořilo rozdíl — autorství, uznání, kompetence? Jak by tento pocit mohl přetvořit nástroj, který práci vyprodukuje za vás?
  • Častým předpokladem je, že identita je pevný rys, který studující buď má, nebo nemá. Co by se změnilo ve vašem navrhování učení, kdybyste identitu studujícího považovali za něco, co se nepřetržitě buduje účastí, uznáním a autorstvím?
  • Stránka popisuje „paradox kompetence“ u studentů umění a designu: nástroje AI působí snadno a užitečně, jejich používání však ohrožuje tvůrčí identitu, kterou studenti odvozují z ruční práce. Zažili jste někdy, že vaši kompetenci nebo identitu zpochybnil snadný nástroj? V čem bylo to napětí?
  • Studující někdy své používání AI skrývají nebo se za něj stydí, což tříští jejich akademickou identitu a poctivou angažovanost. Kdy tlak vypadat jako určitý typ studujícího vede lidi k tomu, aby skrývali, jak se skutečně učí, a co by učinilo zveřejnění bezpečným?
  • AI může utváření identity scaffoldovat i ohrožovat. Pokud byste navrhovali studijního společníka s AI, jaké konkrétní vlastnosti by chránily pocit autorství a vlastnictví studujícího a přitom stále nabízely podporu?

Úvod

Identita studujícího se týká toho, kým studující sám sebe v určité doméně chápe a kým se stává — motivační a vývojový konstrukt odlišný od přesvědčení o schopnostech, jako je sebeúčinnost, jež odpovídá užší otázce dokážu to? Identita se utváří účastí, uznáním a autorstvím: tím, že se člověk vidí v oboru a ostatní tento pohled na sebe potvrzují. AI přetváří všechny tři podmínky, protože mění, kdo práci dělá, co se počítá jako vlastní příspěvek a zda je studující uznán jako autor vlastního učení (agenturnost, metakognice).

Proč identita záleží na AI ve vzdělávání

Identita je motivační a vývojový konstrukt odlišný od příbuzných schopností a přesvědčení (ale spojený s nimi). Zatímco sebeúčinnost se týká dokážu to?, identita se týká kdo jsem — a kým se stávám? Buduje se účastí, uznáním a autorstvím — tím, že se člověk vidí v doméně a ostatní tento pohled na sebe potvrzují. AI přetváří podmínky, za nichž se identita utváří, protože mění kdo práci dělá, co se počítá jako vlastní příspěvek a zda se studující cítí uznán jako autor svého učení. To činí z identity prvotní otázku designu, nikoli okrajový „měkký“ faktor.

  • Autorství a kompetence v ohrožení. Když AI produkuje text, obrazy nebo kód, studující mohou zpochybňovat, zda je výsledek skutečně „jejich“ — což zpochybňuje autorství jako rozměr identity. Liu et al. (2026) dokumentují paradox kompetence u studentů umění a designu používajících text-to-image GenAI: nástroje působí snadno a užitečně, jejich používání však současně ohrožuje tvůrčí identitu, kterou studenti odvozují z ruční práce a autorství, a vytváří skutečné napětí mezi snadností a sebeúctou.

Samostatná podmínka autorství, a ne jen hrozba pro autorství: když je sebeutvářející dialog běžně delegován na konverzační model, autoři tvrdí, že integrující práce autorství je delegována, nikoli nerozvinutá nebo nepřítomná — já, které je hustě vyslovené, ale neautorské, pro něž podle nich existující konstrukty nemají místo (Du et al. (2026)).

  • Stud a skrývané používání. Lin et al. ukazují, že studenti informatiky zažívají kvůli používání AI stud a vinu, které fungují jako sociální regulátory pohánějící skrývání a selektivní zveřejňování — chování, které může tříštit akademickou identitu a podkopávat poctivou angažovanost v učení.
  • Identita jako něco, co AI může scaffoldovat. AI nemusí identitu jen ohrožovat. Benedetti (2026) tvrdí, že odpovědné, relačně orientované pedagogické doprovázení může podporovat rozvoj identity v STEM tím, že poskytuje transparentní, ohraničenou podporu, která ponechává studujícímu prostor vlastnit svou trajektorii.

Identita ve výzkumu této znalostní báze

  • Tvůrčí identita: paradox kompetence u T2I zachycuje, jak snadnost použití může podkopat identitu studentů umění a designu založenou na řemesle.

  • Vnímané autorství se může oddělit od skutečné originality. Studenti designu, kteří s AI stavěli weby, hodnotili své autorství vysoko (67/100, spokojenost 6,4/7, vnímaná kvalita 6,1/7), tyto odhady však nesledovaly nic měřitelného: jejich designy byly homogennější než bez AI a vnímané autorství korelovalo s měřenou originalitou na r ≤ +0,13 (Boussioux et al., 2026).

  • Profesní identita: několik studií se zabývá dopadem AI na profesní identitu — například Lodge et al. (2026) tvrdí, že absolventi potřebují adaptivní schopnosti (gramotnost v oblasti AI, distribuovanou kognici, metakognici) právě proto, aby si v budoucnosti integrované s AI udrželi životaschopnou profesní identitu, místo aby byli definováni svými nástroji — nebo jimi definováni mimo obor. Úsudky o GenAI se mohou štěpit podle časového kontextu i podle autorství: dotazovaní považovali používání AI za nevhodné pro učení, ale za legitimní nebo očekávané v budoucí profesní práci — „Jako student se musím učit, jako profesionál musím produkovat“ (Sun et al. (2026)).

  • Posthumánní a hybridní identita: Elsayed (2026) teoretizuje posthumánního studujícího, jehož kognice je skutečně hybridní a distribuovaná mezi biologické a umělé systémy — což přerámovává samotné utváření identity v éře kognitivní AI.

  • Studentská a akademická identita: autentické hodnocení výzkum souvisí s identitou, protože úkoly hodnocení, které vyžadují autentický, osobní výkon, pomáhají studentům vidět sami sebe jako schopné praktiky; výzkum dějepisného vzdělávání ukazuje, jak paternalistické používání AI může utvářet, jak studenti konstruují svou identitu jako oboroví badatelé.

  • Jak studenti rámují nástroj, utváří jejich profesní stávání se. Studenti, kteří GenAI pojímali výhradně jako socioemočního partnera, vytvořili méně diferencované reflexe svého profesního učení než ti, kteří ji rámovali také jako techniku, učební materiál nebo strukturu (Bohmer et al., 2026).

  • Ostražitá adopce: selektivní používání AI jako ochrana identity. Zagami (2026) dotazoval 484 studentů na jedné australské univerzitě a zjistil, že výkonnější studenti uváděli nižší aktivní angažovanost s generativní AI, nižší pozitivní afekt vůči AI, nižší vnímaný dopad na učení a nižší míru odpojení souvisejícího s AI, přičemž nejsilnější asociace byly rho = -0,395 pro vnímaný dopad na učení a rho = -0,359 pro pozitivní afekt. Jejich otevřené odpovědi popisovaly používání selektivní (vyjasňování, shrnování, podpora pracovního postupu), ověřené a podřízené vlastnímu úsudku a výsledky na úrovni položek ukázaly větší souhlas s tím, že spoléhání na AI brání kritickému myšlení a nezávislému řešení problémů. Autoři to čtou jako identitní práci: u studentů, jejichž smysl pro sebe jako úspěšný studující stojí na vlastním úsilí a úsudku, ohraničení používání AI brání epistemické agenturnosti, na níž identita závisí — což také znamená, že vzorec není ani technofobie, ani nízká angažovanost.

  • Vyslovený účel nemusí nutně řídit rozhodnutí o AI. Ting et al. (2026) vedli rozhovory se 14 vysokoškoláky a kódovali každý rozhovor podle vztahu mezi účelem studujícího — osobně smysluplným záměrem přispět mimo sebe — a jeho volbami v AI. Jen někteří spojení učinili: jedna studentka AI odmítla, protože její environmentální a lidské náklady odporovaly jejímu účelu, a tři nechali svou budoucí profesní identitu utvářet volby („přispívá to psychologovi, kterým jednou ve světě budu“). Jiní se stejně jasným smyslem pro účel takové spojení neučinili a popisovali účel a AI jako „tak nějak oddělené“, takže mít identitu, kterou je třeba chránit, nebylo totéž jako vycházet z ní. Článek také odděluje důvody, které studenti uvádějí pro to, aby si práci ponechali vlastní — rozvoj dovedností, vlastnictví a hrdost a morální nesouhlas — které přicházejí různými mechanismy a neměly by se slučovat do jednoho motivu.

Vztah k agenturnosti studujícího

Agenturnost studujícího a identita studujícího jsou úzce související, ale odlišné konstrukty, které se snadno zaměňují — a oba jsou ústřední pro to, jak AI ovlivňuje učení.

  • Agenturnost je o dělání; identita je o bytí. Agenturnost studujícího se týká schopnosti jednat záměrně, činit volby a uplatňovat kontrolu nad vlastním učením v daném okamžiku — schopnosti situované, interakční a proměnlivé. Identita studujícího se týká toho, kým studující je a kým se stává — trvalejšího, narativního a vývojového smyslu pro sebe. Agenturnost se ptá „jsem schopen to řídit?“, zatímco identita se ptá „je toto to, kdo jsem / kým chci být?“
  • Jsou kauzálně propojené. Agenturnost je jak zdrojem, tak výsledkem identity. Uplatňování agenturnosti — volba, autorství, vytrvalost — je způsob, jak studující začne sám sebe vidět jako jednající osobu (identita je částečně internalizovaná agenturnost). Naopak stabilní oborová nebo profesní identita dodává motivaci a sebeúctu, které udržují agenturnost v obtížích. Identita je nahromaděný produkt opakovaných agentních činů; agenturnost je průběžné uplatňování, které identitu buduje.
  • AI je ohrožuje různými mechanismy. AI může erodovat agenturnost tím, že vybízí k přehnanému spoléhání a pasivnímu přijímání — studující přestávají řídit své vlastní uvažování. AI může erodovat identitu tím, že podkopává autorství a kompetenci — když AI práci produkuje, studující mohou přestat cítit, že výstup je „jejich“ nebo že do domény patří. Paradox kompetence je hrozbou pro identitu; implicitní přerozdělení epistemické práce AI je primárně hrozbou pro agenturnost, i když se časem sčítá do ohrožení identity.
  • Ochrana obou je cílem designu. Podporovat agenturnost znamená zachovat kontrolu a volbu studujících (např. ohraničené tření, dohled s člověkem ve smyčce). Podporovat identitu znamená chránit autorství a uznání (např. autentické hodnocení, transparentní připsání příspěvku AI versus člověka). Design, který chrání agenturnost, ale ne autorství, chrání kontrolu bez ochrany smyslu pro sebe — a naopak.

Stručně: podporujte agenturnost, aby studující mohli jednat; udržujte identitu, aby věděli, kdo jsou, když jednají. Zdravé učení podporované AI se stará o obojí.

Vztah k identitě učitele

Identita studujícího je protějšek identity učitele orientovaný na studující. Identita učitele — vyvíjející se profesní sebeporozumění pedagogů — je dokumentována na stránce Role učitele, kde Laidlaw (2026) rámuje GenAI jako identitní krizi akademických pracovníků, a ne jen mezeru v dovednostech, a profesní rozvoj učitelů založený na TPK považuje identitu za součást profesní přípravy. Obě jsou reciproční: učitelé, kteří zažívají narušení identity, jsou méně schopni podporovat rozvoj identity svých studentů, takže zdravý systém integrující AI se musí starat o obojí.

Souvislosti

Identita studujícího souvisí s agenturností (identita je uskutečňována agentním autorstvím), sebeúčinností (přesvědčení o kompetenci, která udržují identitu), motivací a teorií sebeurčení (utváření identity naplňuje potřeby autonomie a kompetence), studentskou zkušeností a angažovaností studujících a vzděláváním ve STEM (kde je oborová identita klíčovým výsledkem a prediktorem vytrvalosti). Je také utvářena situovaným učením a kritickou pedagogikou (identita jako účast a jako mocensky zatížené vyjednávání) a souvisí s autentickým hodnocením (úkoly, které studujícím umožňují předvést výkon a tím si nárokovat identitu). Její význam pro vysokoškolské vzdělávání a K-12 sahá od školní výuky po profesní přípravu.

Časté mylné představy

„Identita studujícího je stabilní rys, kterému se kurz může přizpůsobit.“ Lepší je považovat ji za něco nepřetržitě budovaného účastí, uznáním a autorstvím. Tento posun mění otázku designu z přizpůsobení existující identitě na utváření té, kterou kurz umožňuje — a AI, která práci dokončí, odstraňuje jednu ze tří složek, protože autorství je místem, kde nárok na identitu vzniká.

„Problémy s identitou patří studentům z nedostatečně zastoupených skupin.“ Identita se utváří u každého studujícího podle toho, zda je jeho účast uznávána, což z ní činí obecnou podmínku designu, a ne zvláštní opatření. Rámovat ji jako cílenou záležitost je způsob, jak ji odložit.

„Pomoc AI snižuje bariéry, a tím rozšiřuje účast.“ Může snížit bariéru k produkování práce, zatímco zužuje bariéru k nárokování autorství. Student, který odevzdá plynulý artefakt, jejž nevytvořil, dostal přístup k výsledku, ale bylo mu odepřeno uznání, které buduje identitu za ním.

„Uznat identitu studujícího je otázka reprezentace v obsahu.“ Reprezentace záleží a uznání se uskutečňuje v praxi: čí otázky se berou vážně, čí příspěvek se připisuje a kdo je považován za schopného. Kurikulum může být reprezentativní a přesto odpírat uznání, které utváření identity vyžaduje.

Související koncepty

Související články

Související FAQ

Metadata

OborStem Education
ÚroveňAdult Learning
Cílová skupinaLearners
Základy AI ve vzděláváníAgenturnost studujícího, Identita studujícího
ZdrojHistorieUpravitChat

Vložit tuto stránku

Zkopírujte níže uvedený kód a vložte tuto stránku do systému pro správu výuky nebo jiného webu. Vložená verze zobrazuje pouze obsah stránky — skrývá záhlaví, navigaci a zápatí webu.